2. 7. 2009
Sedlo Čimtarga

Ráno jsme vstávali kupodivu brzo i bez budíku, očividně to bylo způsobeno dřívějším ulehnutím ke spánku. K snídani si dal každý jen oplatku a na benzínovém vařiči jsme udělali pouze nutný čaj. Ani Jihlavana se nekonala jako při odpočinkových dnech. Do sedla jsme nastoupili zase tou nejhorší možnou cestou po suťovisku a než jsme trefili normální cestičku, byli všichni dost hotoví. Posledních 500 výškových metrů šla Míša dopředu a zbylé rozdrobené družstvo táhla vyšlapávaje cestu v mačkách. Do sedla Čimtarga (4760 m.n.m.) jsme dorazili značně vyčerpaní, za husté vánice a v mlze. Energii, vrchol na který to je dalších 400 výškových metrů jsme vypustili a vydali se na cestu dolů k Mutným jezerům. Chvílema jsme trošku bloudili, ale nakonec jsme správnou cestu našli.

Ve výšce asi 4000 metrů n.m. na mne přišla akutní potřeba. Shodou okolností jsem se šel podívat kus dál od skupiny po možné sestupové cestě a tak jsem za kamenem shodil batoh a vystrčil zadnici do vánice, když v tom zpoza kamene vystrčil hlavu Ufoun říkaje: „Tlačíš?“ Za ním se přiblížil zbytek skupiny. Byli však diskrétní a alespoň dělali, že koukají jiným směrem.

Musím říct, že dnešní výstup (asi 1000 m) dal všem zabrat a strach byl cítit ve vzduchu. Na sestupu, tedy alespoň v té nižší části, už jsme vesele vtipkovali, ač jsme šli už jen krok sun krok.

Zítra máme budíček podle libosti a přesunujeme se dalších 900 metrů dolů k Alandinským jezerům do alpinlágru na pivo, jídlo a ostatní luxusní záležitosti, kterých, krom okouzlujících výhledů máme sice nedostatek, ale i tak panuje dobrá nálada a skromnost. K večeři jsme jako obvykle dělali slaninovo-cibulovo-česnekový základ a tentokrát to bylo místo instantních těstovin s bramborovou kaší. Instantní, samozřejmě. I tak jsou večeře jediným pořádným jídlem dne a člověk si na instantním blivajzu neskutečně pochutná.

3. 7. 2009

Budíme se do deštivého počasí. Nikomu se nechce ze spacáku, ale hlad nás brzo vyžene. Kecáme o ptákovinách a přemlouváme se, kdo vyleze první. Na stanu je slyšet, že už trochu přestává. Jde se vařit.

Po krátké snídani a několika čajích vyrážíme k Alaudinským jezerům. Postavili jsme stany a honem běžíme do Alpinlágru. Každý s vidinou něčeho jiného a všichni za pivem. Ufoun čekal, že obnoví zásobu cigaret, já chtěl nějaké sladkosti , David něco jídla a všichni nějaký alkohol pro zahřátí v deštivém a studeném počasí. Nastalo však vystřízlivění. Je teprve před sezónou a v kempu nemají moc věcí. Kupujeme 3 piva, která v nás okamžitě mizí, stejně jako leprioška a teplý zelený čaj. Dále jsme dostali trochu brambor, 2 rajčata, 6 okurek, 2 papriky a 6 vajec. Ze zeleniny děláme polévku a vejce jsme schovali na snídani. Také jsme nakoupili 2x rybičky v konzervě a 1 plechovku hovězího. Zítra bude hovězí s rýží. Snad bude pro všechny.

Již jsme za polovinou naší expedice a nikomu se už moc „do sedel“ nechce, nicméně nás až k jezeru Iskanderskul čeká ještě kus cesty a minimálně 2 sedla. Je jen otázka jakou trasou půjdeme.

Na břehu největšího z Mutných jezer se kromě nás usadila ještě skupina rusů, kterýn nesou věci místní na oslících a dva američani, kteří cestují stejně jak my s batohem na zádech. Jsou tu však jen na týden a potom, co jsme jim řekli naší ušlou trasu, získáváme jejich obdiv.

Asi každého dnes trošku zklamala výprava do kempu, která se nesetkala s kýženým očekáváním. Nicméně třeba nás potká nějakou náhodou nějaký airan a kus chleba od místních. Jestli ne, tak instantních „dobrot“ máme ještě minimálně na 6-8 dní. Je to však těžké utrhovat si od huby a hlad zapíjet čajem, ale prostě to tak být musí, protože by člověk asi brzo dojel.

Jsem zvědav, jesti nám zítřek přinese teplejší počasí. Už jsme si 3 dny moc sluníčka neužili.

4. 7. 2009

Smažíme se na sluníčku a užíváme si den volna. Zítra jdeme přes sedlo k jezerům Kulikalon.

Ráno jsme byli vyprat a umýt zapocená podpaží a jiná zákoutí našichtěl.

K pozdnímu obědu vaříme pro každého pytlík rýže + omáčku 4 nebo 5ti pepřů se zbytky brambor, mrkve a to všechno samozřejmě na slaninovo-cibulovo-česnekovém základu. Dochuceno kuřecím bujónem, sušenými rajčaty, šestým druhem pepře, chilli a všudypřítomnou solí.

16.15

Odpolední siesta

Právě si všichni nacpali pupky a spokojeně se vyvalují. Udělal jsem si předposlední dávku Jihlavany a jdeme s klukama zase na Bang!

Zítra budeme asi brzo vstávat.

Od karavany co doprovází ruskou skupinu jsme dostali 2 lepriošky a jejich večeři k ochutnání. Měli to o maličko lepší než my a navíc s pečeným masem. Co se dá dělat. Taky bude. Zítra jdeme ke Kulikalonským jezerům. Měla by tam být asi 4 km za nimi tourbasa (TB – turistická základna). Ufounova poslední šance jak sehnat cigarety. Jinak bude mít asi týden docela pekelnou náladičku. Zítřek vše ukáže. Vstáváme brzo. Mělo by to být tak 900 m nahoru a zhruba to samé dolů. Za 6-8 hodin by se to mělo dát zmáknout.

Vzhledem k tomu, že je dneska opět jasná noc, tak nás zítra čeká slunečný den. Sice mám už vršky rukou a prstů krabatý od sluníčka jako nějaký domorodec, nos se mi loupe, ale ještě nachytyt trochu bronzu snad neuškodí. Je 21.30 a jdeme spát. Poslední 3 nebo 4 noci už ani neregistruji sny. Buď jich ubylo nebo nejsou tak živé. Uvidíme jak tomu bude dnes v noci.

5. 7. 2009

ALAUDIN PASS

Včera večer jsem opět nemohl usnout. Převaloval jsem se z boku na bok a prostě ne a ne zabrat, tak jako po každém odpočinkovém dni. O snech ani nemluvím. Asi mi místní prostředí natolik zevšednělo, že už je nevnímám tolik jako na začátku.

Ráno jsme sice vstávali brzo, ale když jsme zjistili, že kousek od našeho stanu přes noc vyrostl krámek s pivem, tak jsme neodolali a ještě jsme si jedno pro každého na cestu pořídili. Po pivu (BALTIKA 3), které bylo dost sladké, jsme měli poněkud těžší krok, ale převýšení 900 m jsme zdolali na 3 zastávky. V sedle jsme se potkali s dvěma francouzy a jejich průvodcem, který uměl dobře anglicky. Frantíci jsou už asi na 11-ti měsíčním zájezdu po Asii a nevynechali ani Nepál. Sláva jim. Poskytneme jim něco málo informací kde parkovat v Praze na jejich zpáteční cestě a jdeme do údolí ke Kulikalonským jezerům obklopeným masivy Čimtargy a podobných stěn.

Sotva nacházíme místo na stanování, tak se objevuje místní obchodník – pastevec a zve nás do jeho „hospody“.Ve finále se ukáže, že to je příbytek, stan, kde všichni přes noc spí, ve dne obědvají a večer zabíjí volný čas. Dáváme si lepriošku, čaj, bonbóny, jehněčí s cibulí a vydatnou polévku. Také několik piv a láhev hutného tádžického vína. Na zítra jsme objednali snídani (airan a chléb) a vyrážíme do dalšího sedla Laudan směr Iskanderské jezero.

Setkání s místním živnostníkem bylo opět velice obohacující. Ač jsem rozuměl velice málo rusky, většinu rozhovoru jsem pochytil a hlavně pocit z lidí, jejich vstřícnost, pomoc a radost z naší návštěvy byla velice pozitivní.