27. 6. 2009
Odpočinek
Okolo 14.00
Dnes máme odpočinkový den. Jen se válíme ve stanu, protože na slunci je neúnosně ahrajeme BANG! Žádný výšlap, žádný airan. Jen Ufoun sem tam odbíhá, aby se vyprázdnil. Už má asi 4 dny sračku a černé uhlí zapíjí smektou. Cigarety nám dává, jen když jsme na něj extrémně hodní. Míša žadoní o cigáro a shání někoho na procházku. Mik s davidem nic neřeší, hlavně že šustí katičky a je kam se schovat před sluncem.
Okolo 21.30
Povečeřeli jsme, zahráli pár posledních partií Bangu a jdeme spát. Tedy až na Ufouna, který ještě vaří poslední čaj. Prý takhle brzo neusne.
Snad jsme se na zítra trošku odlehčili snězením několika padesátigramových polévek. Uvidíme ráno, až zabalíme. Čeká nás brzký start. Předpokládaná doba je 8.00, takže vstávačka v 6.00. Trasa je naplánovaná do doliny, což je asi 500 m. dolů a pak tak 1200 m nahoru . UFF! To zas bude devastace a spousta airanu od místních.
Jsem zvědav co přivezu domů za suvenýry. Pohledy jsem zatím neposlal a a ni teď není odkud. Asi všichni dostanou o o to víc kamínků a příběhů u piva. Občas mívám problémy usnout a to i přes velkou únavu, kterou si člověk za den udělá, naproti tomu se mi v noci zdají dost divný sny, dneska, respektive ze včera na dnes jsem kupoval bagety v Tadžickém albertu a nemohl si vybrat. Nakonec jsem tam potkal kamaráda z gymplu. Jsem zvědav, co to bude dnes. Dobrou.
28.6.2009
Dorazili jsme do sedla podle plánu ve 4 hodinyodpoledne. Vstávání nebylo nic moc, ale vyplatilo se. Cestou dolů jsme nedostali ani jednou airan. Výstup byl však mnohem zajímavější. Jediný odpočinkový úsek nám komplikovalo pole bolševníků, ale i tak jsme to zvládli. Sice to každého stálo mraky úsilí, což se ostatně projevilo i na zatahující se obloze.Nocujeme ve 3400 m.n.m. a zítra nás čeká první zasněžené sedlo 4300 m.n.m.
Ráno vstáváme opět v šest a míříme přes sedlo k jezeru Alo. Tam bude zasloužený odpočinek. Nutnou hygienu musíme pro dnešek oželet, protože voda je trochu z ruky šel pro ní jen Mik. Míša si místo toho odběhla na nedaleký vrcholek. Já, Ufoun a David neděláme raději žádné pohyby navíc. Po partii Bangu jdeme spát.
29. 6. 2009
AMSHUT NIŽNIJ
4300 m.n.m.
30. 6. 2009
Po včerejším krutém přechodu sedla AmshutNižnij jsme ještě ten den došli k jezeru Balšoje Alo (Velké Alo) 3200 m.n.m. a užíváme si další volný den. Zašíváme roztrhané oblečení, pereme proprděné trenky, vykrmujeme zhublé pupky, kocháme se krajinou, sušíme po včerejšku promoklé věci a odpočíváme. Včerejší výstup byl asi po 900 m po kamenech, sněhu a za občasného sněžení. Sestup byl pak obohacen o hromy a blesky. Ze sedla jsme scházeli 1200 m s vynaložením posledních sil. Je tu však nádherně. Ještě večer jsme stihli sprchu pod vodopádem, jídlo a zasloužený spánek. Cestou dolů jsem si odřel koleno, to byl taky nápad jít v kraťasech, ale co, mám o jednu díru na kalhotách méně.
David si dnes svou neopatrností rozřízl nohu, ale snad se mu to do zítra trochu srovná. Ufouna přešel průjem, byla to však jen krátkodobá přeháňka. Opět je vše v normálu.
Předvčerejší divoké sny jsem nestihl zapsat. V krátkosti jsem podstupoval někde v Rakousku zkoušku na nějaké horolezecké osvědčení. Zdráhali se mi to však vydat i po tom, co jsem řekl, kde všude jsem byl a názorně jsem jim ukázal, jak se přitáhnu jednou rukou jen za tři prsty. Ufixovi ho vydali hned, když prozradil, že se mu lezení může hodit v době mobilizace a války, doufejme, že to využije i pro své vlastní potěšení jako já.
Dnes v noci jsem kupoval kartáček, to asi bude mít návaznost na můj zlomený, který jsem musel improvizovaně svázat provázkem. Je teď jako nový a dokonce i ergonometricky tvarovaný.
Program na zbytek dne je Bang!, koupačka, jídlo a veget.
1. 7. 2009
Po včerejším odpočinkovém dni jsme se dnes přesunuli pod ledovec a k nástupu do sedla Čimtarga (asi 4700 m.n.m.), odkud bychom rádi na Energii (asi 5100 m.n.m.) a pak honem na druhou stranu k Alandinským jezerům a do Alplágru, který se tam nachází. Ráno jsme sice vstávali už v půl osmé, nicméně než jsme se vykopali, zabalili a našli Mikovy brýle, tak bylo 10.30 . Čekalo nás však jen 700 m vzhůru a to jsme s nabývajícími oblaky za zády taky do 15.00 zvládli. Sotva jsme našli vhodné místo a postavili stany, tak začalo krupobití. Nezbylo nic jiného než zalézt do stanu a spát. Já si mezitím, co tu kluci odpočívají, zašil rukavice a píšu něco memoárů. Dnešní cesta byla poměrně příjemná. Kamenitá stezka nebyla moc oříkrá a šlo se po ní bez problémů. Občas jsem se však přistihl, jak zase jen funím do kopce, dávám pozor při každém kroku kam šlapu a sleduji rozličně tvarované kameny nejrůznějších barev a velikostí, jak se mi míhají pod nohama. Naštěstí si však najedeme chvilku na odpočinek, kdy sundáme batohy, sedíme a koukáme po okolních kopcích, skalách, vodopádech a také kam nás nasměrují naše další kroky.
Ještě není snad ani 17.00 a zase už mám hlad. Večeře bude nejdříve za hodinu. Ovesná kaše kolem 9.00 a jedna müsli tyčinka cestou však nesplnily svůj účel.
Večeře proběhla podle plánu asi půl hodiny po šesté. Těsně po té, co přestalo sněžit. Teplota se posunula z kraťasů a krátkého trička na teplé spodní prádlo, rukavice, čepici a teplou bundu. Sotva jsme dovařili, zalezli jsme do spacáků vaříme čaj v předsíni, kecáme a přemýšlíme jak zítra a pozítří.
Čeká nás sedlo Čimtarga. S ledovcem a zasněžené. Z dálky vypadalo daleko nedostupněji jak odtud, ale i tak to bude oříšek. Ze sedla by se mělo dát vylézt na Energii. Nejsem si však jistý, zda v jeden den. Spíš to vypadá, že zítra zakempíme 200 m pod sedlem a na Energii vyběhneme nalehko. Zítřejší ráno ukáže. Podle počasí se uvidí jak a co dál.
S počasím to zde vypadá tak, že je 2-3 dny slunečno a pak se po obloze začnou honit mračna, která se nám už 2x změnila v bouřku a sněhové kroupy. Vše nasvědčuje tomu, že jsme na horách.